Sebastian Barry - Tajný deník

31. srpna 2009 v 10:59 | krtek |  Knihy
Irský dramatik, básník a prozaik Sebastian Barry se narodil roku 1955 v Dublinu. Vystudoval Trinity College, na níž také několik let vyučoval. Ohlasy veřejnosti si získal nejprve jako dramatik - za svou první hru Boss Grady's Boys (1990) získal ocenění BBC/Stewart Parker Award. Další hry (např. The Steward of Christendom) se hrály mimo jiné v New Yorku na Broadwayi a na scéně The Royal National Theatre v Londýně. Věnuje se také poezii (vydal např. sbírku The Water-Colourist) a tvorbě pro děti.

Barry se dvakrát dostal do nejužšího výběru na Bookerovu cenu a za svůj poslední román The Secret Scripture (Tajný deník) získal cenu Costa Book Award
za nejlepší knihu roku 2009.

Ve svých dílech se zabývá především irskou historií a pokládá si otázku, do jaké míry je věrohodná. Snaží se tak upozornit na to, že historická pravda podle jeho slov neexistuje. V románu Tajný deník k důkazu svých teorií používá vyprávění stoleté Roseanne, která sama přiznává, že se některé události nemohly stát tak, jak si je pamatuje.


Román Tajný deník je strukturován jako deníky dvou osob - Roseanne Clearové (McNultyové), velmi staré pacientky ústavu pro duševně choré, která si tajně zaznamenává své vzpomínky a doktora Grena, jejího psychiatra. Roseanne strávila v ústavu většinu svého života - více než šedesát let a nyní, když má být budova stržena a pacienti buď propuštěni nebo převezeni do nové, se začíná doktor Grene zajímat, zda-li je skutečně duševně nemocná a jestli by nebylo možné ji vrátit do života venku. Usilovně se snaží zjistit toho o jejím životě co nejvíc a nachází záznamy otce Gaunta, který objasňuje, z jakého důvodu byla do ústavu umístěna. Byla obviněna z promiskuity, nevěry a také z toho, že zabila své dítě. Její manželství bylo anulováno a Roseanne doslova odklizena z veřejného života.

Samotná Roseanne však tato obvinění popírá. V jejím vyprávění se téměř všechny zásadní věci odehrávají jinak. Zároveň tak podává svědectví o nejdůležitějších událostech první poloviny 20. století. Je její paměť ovlivněna dlouhými léty, které strávila za zdmi léčebny? Je možné, že se události, které si jasně pamatuje, staly jinak? Stejné otázky si pokládá čtenář, Roseanne i doktor Grene. Ten nakonec zjišťuje, že Roseanne pravděpodobně mluví pravdu, protože její dítě nezemřelo, ale bylo umísťeno do sirotčince a dokonce dodnes žije. Prohlédne tím tedy lži otce Gaunta, který nedokázal snést, že je Roseanne presbyteriánka, která se vdala za katolíka a ještě nevíc si dovolila mu odporovat. Proto se rozhodl ji v jistém smyslu zničit obviněními, která zapříčinila, že byla prohlášena za duševně chorou.

Doktor Grene nachází k Roseanne zvláštní vztah, pokusí se najít jejího syna a zjišťuje, že je jím on sám. Vše do sebe podivně zapadá, zároveň je tím však jinak napínavý a zajímavý příběh degradován na román s otřepaným závěrem. Barry prý chtěl nechat svým hrdinům pomyslné světlo na konci tunelu, naději, která se může naplnit a zároveň nemusí. Nic to však nemění na tom, že autor čtenáři položil několik zajímavých otázek, na které je nutno si odpovědět.

Sebastian Barry se inspiroval skutečným příběhem vlastní vzdálené příbuzné, jíž stejně jako Roseanne stačilo nepatrné zaškobrtnutí, za které zaplatila absurdně vysokou cenu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama