Srpen 2009

Sebastian Barry - Tajný deník

31. srpna 2009 v 10:59 | krtek |  Knihy
Irský dramatik, básník a prozaik Sebastian Barry se narodil roku 1955 v Dublinu. Vystudoval Trinity College, na níž také několik let vyučoval. Ohlasy veřejnosti si získal nejprve jako dramatik - za svou první hru Boss Grady's Boys (1990) získal ocenění BBC/Stewart Parker Award. Další hry (např. The Steward of Christendom) se hrály mimo jiné v New Yorku na Broadwayi a na scéně The Royal National Theatre v Londýně. Věnuje se také poezii (vydal např. sbírku The Water-Colourist) a tvorbě pro děti.

Barry se dvakrát dostal do nejužšího výběru na Bookerovu cenu a za svůj poslední román The Secret Scripture (Tajný deník) získal cenu Costa Book Award
za nejlepší knihu roku 2009.

Ve svých dílech se zabývá především irskou historií a pokládá si otázku, do jaké míry je věrohodná. Snaží se tak upozornit na to, že historická pravda podle jeho slov neexistuje. V románu Tajný deník k důkazu svých teorií používá vyprávění stoleté Roseanne, která sama přiznává, že se některé události nemohly stát tak, jak si je pamatuje.


Román Tajný deník je strukturován jako deníky dvou osob - Roseanne Clearové (McNultyové), velmi staré pacientky ústavu pro duševně choré, která si tajně zaznamenává své vzpomínky a doktora Grena, jejího psychiatra. Roseanne strávila v ústavu většinu svého života - více než šedesát let a nyní, když má být budova stržena a pacienti buď propuštěni nebo převezeni do nové, se začíná doktor Grene zajímat, zda-li je skutečně duševně nemocná a jestli by nebylo možné ji vrátit do života venku. Usilovně se snaží zjistit toho o jejím životě co nejvíc a nachází záznamy otce Gaunta, který objasňuje, z jakého důvodu byla do ústavu umístěna. Byla obviněna z promiskuity, nevěry a také z toho, že zabila své dítě. Její manželství bylo anulováno a Roseanne doslova odklizena z veřejného života.

Samotná Roseanne však tato obvinění popírá. V jejím vyprávění se téměř všechny zásadní věci odehrávají jinak. Zároveň tak podává svědectví o nejdůležitějších událostech první poloviny 20. století. Je její paměť ovlivněna dlouhými léty, které strávila za zdmi léčebny? Je možné, že se události, které si jasně pamatuje, staly jinak? Stejné otázky si pokládá čtenář, Roseanne i doktor Grene. Ten nakonec zjišťuje, že Roseanne pravděpodobně mluví pravdu, protože její dítě nezemřelo, ale bylo umísťeno do sirotčince a dokonce dodnes žije. Prohlédne tím tedy lži otce Gaunta, který nedokázal snést, že je Roseanne presbyteriánka, která se vdala za katolíka a ještě nevíc si dovolila mu odporovat. Proto se rozhodl ji v jistém smyslu zničit obviněními, která zapříčinila, že byla prohlášena za duševně chorou.

Doktor Grene nachází k Roseanne zvláštní vztah, pokusí se najít jejího syna a zjišťuje, že je jím on sám. Vše do sebe podivně zapadá, zároveň je tím však jinak napínavý a zajímavý příběh degradován na román s otřepaným závěrem. Barry prý chtěl nechat svým hrdinům pomyslné světlo na konci tunelu, naději, která se může naplnit a zároveň nemusí. Nic to však nemění na tom, že autor čtenáři položil několik zajímavých otázek, na které je nutno si odpovědět.

Sebastian Barry se inspiroval skutečným příběhem vlastní vzdálené příbuzné, jíž stejně jako Roseanne stačilo nepatrné zaškobrtnutí, za které zaplatila absurdně vysokou cenu.

David Sweetman - Vincent van Gogh, jeho život a dílo

3. srpna 2009 v 12:32 | krtek |  Knihy
David Sweetman je britský spisovatel, básník, kritik, novinář a profeser, který je ještě pro české čtenáře pravděpodobně docela neznámý. Narodil se v roce 1943 v Dilstonu v severní Anglii. Poté, co ukončil studia, odjel do Afriky, kde několik let v různých zemích (Uganda, Tunisko) vyučoval angličtinu. Do této doby spadá počátek jeho spisovatelské tvorby. V Africe napsal svoji první biografii nazvanou Queen Nzinga: The Woman Who Saved Her People a také sérii knih Makers of African History. Po návratu do Evropy se zabýval životopisem italského režiséra Franca Zaffirelliho, který byl vydán v roce 1986. V devadesátých letech pokračoval biografií Vincenta van Gogha, za kterou byl oceněn cenou Julese Micheleta, dále biografií Mary Renaultové, Paula Gauguina a Henriho Toulouse-Lautreca. Zemřel v Londýně v roce 2002.

Biografie Vincenta van Gogha se zdá být nadočekávání věrohodná a bezesporu ukazuje, že se autor van Goghovým životem dlouho a dopodrobna zabýval. Od svých předchůdců se liší především tím, že podrobně zpracoval i životopis Paula Gouguina, tudíž mohl být přesnější než oni v odhadování jeho chování v situacích, které není možné faktograficky přesně doložit. David Sweetman se ale ve většině případů distancuje od všech spekulací a snaží se podat obraz Vincentova života, založený převážně na dopisech, které sám malíř posílal svému bratrovi Theovi a jichž se zachovalo okolo šesti set. Životopis tedy není zdeformovaný názory populizátorů, kteří se po Vincentově smrti snažili udělat z umělce člověka, jehož celé dílo ovlivnilo především šílenství. Naopak Sweetman ukazuje čtenáři, že i krátce před svou smrtí dokázal malíř smýšlet pozitivně a ve svém posledním dopise Theovi vysvětloval význam svých posledních děl zcela bez náznaku deprese. Myslím si, že autor biografie dokázal Vincentův příběh čtenáři vyprávět dokonale bez předsudků a nepodsouval mu svoje pohledy na jeho osobnost.