Červenec 2009

Andaluský pes

30. července 2009 v 20:10 | krtek |  Filmy
Krátkometrážní / Fantasy
Francie, 1929, 16 min

Režie: Luis Buňuel
Hrají: Pierre Batcheff, Luis Buňuel, Salvador Dalí

Před vstupem do muzea Salvadora Dalího v jeho rodném městě Figueres jsem byla poučena, abych přestala přemýšlet a začala vnímat. Snažila jsem se to tedy uplatnit při sledování tohoto surrealistického počinu Luise Buňuela. A patrně se to vyplatilo. Byla jsem střídavě pobavená a znechucená, celkový dojem však zařazuje tento 16-ti minutový snímek mezi ty nejvýraznější, které jsem měla možnost zhlédnout. Kromě toho, že přesně odpovídá mým představám o surrealismu, také připomíná tu nejhorší noční můru. Sami tvůrci prý dokonce prohlásili, že jediný možný výklad filmu je psychoanalytický. Nezbývá tedy, než se připojit ke kladným ohlasům a těm, kteří ještě Andaluského psa neviděli, popřát hodně odvahy :)

Doris Lessing - Tráva zpívá

26. července 2009 v 20:25 | krtek |  Knihy
K britské autorce Doris Lessing bych se pravděpodobně nedostala, nebýt Nobelovy ceny za literaturu, kterou získala v roce 2007. Stala se tak jedenáctou takto oceněnou ženou a nejstarším člověkem v historii jejího udělování.

Doris Lessing se narodila roku 1919 v Íránu, ale vyrůstala v africké Jižní Rhodésii (dnešní Zimbabwe). Vzpomínky z tohoto období také využila ve své prvotině Tráva zpívá, která byla vydána v roce 1962 po autorčině emigraci do Velké Británie. Tu zapříčinil dlouholetý zákaz pobytu na území Jižní Rhodésie, kvůli účasti v kampani proti jaderným zbraním a jihoafrické politice apartheidu. V průběhu let 1954 - 2007 bylo její dílo oceněno celkem 17 různými cenami.

Z její poměrně rozsáhlé tvorby je v češtině dostupných jen pár titulů:
Africké povídky
Mraveniště
Muž a dvě ženy
Hra s tygrem: Hra o třech dějstvích
Tráva zpívá (dostupná v MKJ)
Puklina (dostupná v MKJ)

Tráva zpívá je jedním z titulů, u kterých bych ocenila doslov. A to hlavně proto, že jde o dílo od pro mě nové autorky a nemám tudíž možnost srovnávat s jejími ostatními pracemi, ani sledovat, jak moc či málo se v ději odráží její vlastní život. Přesně to by za mě tedy mohl udělat autor doslovu. Ale neudělal. Musela jsem se tedy spolehnout na svoje vlastní postřehy a dohledané informace.

Kniha začíná novinovou zprávou o vraždě Mary Turnerové, manželce nepříliš úspěšného farmáře Richarda Turnera, za kterou byl zatčen její černošský sluha Mojžíš. Ten se k činu sám doznal. Poté se vyprávění vrací k Maryině dětství. Vyrůstala na farmě a nenáviděla věčné hádky svých rodičů o peníze. Život svojí matky brala jako odstrašující případ a přála si žít v budoucnu jinak. To se jí do jisté míry podařilo, odešla do internátní školy a v 16 letech si našla místo ve městě. Do svých třiceti let žila spokojeným aktivním životem, přátelila se téměř s polovinou města a cítila se šťastná.
V té době však náhodou narazila na pomluvy svých přítelkyň týkající se toho, že se dosud nevdala. Mary, která žila v naivních, idealizovaných představách o lidech okolo sebe a životě vůbec, to natolik zdrtilo, že o svatbě opravdu začala přemýšlet a nakonec se provdala za farmáře Richarda Turnera. Odjela na jeho farmu, kde se musela potýkat s tvrdou realitou pokusů o pěstování kukuřice ve vyprahlé jižní Africe. Na Richardových polích pracovali domorodci, ke kterým sice Mary cítila odpor, přesto je musela snášet i ve své domácnosti jako sluhy. Není divu, že u ní žádný dlouho nevydržel. Když Richard onemocněl, musela se Mary starat o farmu a jezdit na pole hlídat pracující černochy. Nebyla k nim však shovívavá jako její manžel a jednou dokonce použila bič, i když bít domorodce bylo už v té době nezákonné. Právě ten, kterého bičem uhodila, Mojžíš, začal jednoho dne pracovat v jejím domě jako sluha. Ona si však na něm dále vylévala svou zlost a nutila ho dělat některé zbytečné práce pořád dokola, dokud nebyla spokojená. V této části Doris Lessingová využívá své zkušenosti se zacházením s černochy v Jižní Rhodésii, kteří ve své vlastní zemi byli bráni za pouhou podřadnou rasu, vhodnou pouze k té nejtěžší práci. To je také hlavním motivem celé knihy. Mary začínala kvůli beznadějné chudobě, marnosti všech jejích snů o návratu do města a neustálé blízkosti jí odporného Mojžíše přicházet o rozum. Byla čím dál apatičtější, po čase dokonce dovolila Mojžíšovi, aby jí svlékal a dotýkal se jí, aniž by jím však přestala pohrdat. Farma byla rok od roku čím dál blíže krachu. Sousední farmář, který si dlouhou dobu dělal na pozemek Turnerových zálusk, využil situace a přemluvil Richarda k prodeji. Manželé měli odjet na dovolenou k moři a později na farmě jen vypomáhat. Den před odjezdem si duševně kolabující Mary konečně uvědomí své nespravedlivé chování vůči Mojžíšovi a začne se cítit provinile. Je však pozdě. Sluha patrně dlouho spřádal plány na pomstu a paradoxně přesně ve chvíli, kdy se k němu Mary blíží se slovy omluvy, ji, ještě dříve než je stihne vyslovit, několikrát bodne nožem. Když je její tělo nalezeno, Mojžíš postává nedaleko a bez okolků se ke svému činu dozná.

K hlavním kladům knihy patří, že postava Mary Turnerové není jen černobílý prototyp ženy nenávidící černochy, ale naopak je hluboce psychologicky propracovaná. Chvílemi vyvolává dokonce soucit, přestože se sama chová iracionálně a ve vztahu k domorodcům naprosto neomluvitelně. Jde o ženu, která je zklamána svým životem a které všechny naděje na změnu postupně a nevyhnutelně zhasínají.

Trainspotting

16. července 2009 v 11:57 | krtek |  Filmy
Drama
Velká Británie, 1996, 94 min

Režie: Danny Boyle

Hrají: Ewan McGregor, Ewen Bremner, Johny Lee Miller, Kevin McKidd, Robert Carlyle, Kelly Mcdonald, Peter Mullan, James Cosmo, Susan Vidler, Shirley Henderson, Irvine Welsh, Keith Allen, Kevim Allen, John Hodge

Český lev - nejlepší zahraniční snímek
Oskar 1 nominace - scénář

Překvapivý počin Dannyho Boyla natočený podle románu Irwina Welshe, který si v něm sám zahrál. Oproti předloze, o které autor sice tvrdí, že je protkána černým humorem, který jsem však neobjevila, nepostrádá filmové zpracování lehkost a i divák se slabším smyslem pro humor tu najde poměrně dost vtipných místeček. Kromě pár scén, ve kterých autor knižní předlohu jaksi minul (Renton plavající v záchodě), ji perfektně dokresluje. Neméně působivé jsou herecké výkony Ewana McGregora, Ewena Bremnera a Johnyho Lee Millera. Oskarová nominace za scénář je v tomto případě skutečně zasloužená, vybrat z poměrně složité změti příběhů a postav v knize to nejdůležitější a dát tomu formu, se tvůrcům podařilo dokonale. Myslím, že společně s filmem Requiem za sen (Darren Aronofsky, 2000) jde o jeden z nejzdařilejších snímků o drogách vůbec.

Bathory

9. července 2009 v 0:17 | krtek |  Filmy
Drama / Historický
Slovensko / Česko / Maďarsko / Velká Británie, 2008, 138 min

Režie: Juraj Jakubisko

Hrají: Anna Friel, Karel Roden nejml., Hans Matheson, Vincent Regan, Franco Nero, Deana Horváthová, Michaela Drotárová, René Štúr, Jiří Mádl, Lucie Vondráčková, Bolek Polívka

Český Lev 3 nominace: Herečka HR - Anna Friel, Kamera, Výtvarný počin

Snímek jednoznačně zachránila naprosto skvělá Anna Friel, která by si Českého lva, na nějž byla nominována bezesporu zasloužila. Bez ní by by ještě více rozpačitý. Očekávání, že se bude jednat o československý velkofilm, což bylo slibováno, se však bohužel nenaplnilo. Se zahraničními se nemůže rovnat rozpočtem a pravděpodobně ani technikou. Obsazení některých českých herců (Jiří Mádl, Bolek Polívka, Václav Upír Krejčí (!!)) se ukázalo jako vyloženě destruktivní. Tito lidé totiž změnili jinak vážný příběh na pohádku, která diváka spíše pobaví. Měla sem možnost vidět film ve slovenštině, což se nakonec ukázalo jako dobrá volba, protože ti, kteří mi do filmu, kterému by spíše slušeli neznámí herci, prostě neseděli, alespoň nevlastnili svůj hlas, což je alespoň trochu odosobnilo. Juraj Jakubisko si ukousl velké sousto a uznávám že se s ním popral obstojně, výsledek však má tolik nedostatků, že převažují veškeré pozitivní dojmy.

American History X (Kult hákového kříže)

7. července 2009 v 0:32 | krtek |  Filmy
Drama / Thriller
USA, 1998, 119 min

Režie: Tony Kaye

Hrají: Edward Norton, Edward Furlong, Beverly D´Angelo, Jennifer Lien, Ethan Suplee, Fairuza Balk, Avery Brooks, Elliott Gould, Stacy Keach, Guy Torry, Christopher Masterson, Paul Le Mat, Giuseppe Andrews, Allie Moss, Joseph Cortese

Oscar 1 nominace: Herec HR - Edward Norton

Tento film mě opět utvrdil v tom, že rasismus není ideologie, ale nesmysl. Neschopnost pochopit, že barva pleti nemůže být kritériem v posuzování čehokoli a to nikoli na základě nějakého přesvědčení, ale pouhého zdravého rozumu. Souhlasím s tím, co bylo ve snímku naznačeno - že v podstatě nejde o nenávist k jiným rasám, ale o potřebu nenávidět vůbec. Neschopnost zamyslet se nad úsměvnou skutečností, jež dokládá absurdnost tohoto zaměření, a to, že rasismus je válka s pigmentem.

Výkon Edwarda Nortona mě velmi příjemně překvapil (měla jsem zatím možnost vidět ho pouze v romantické pseudokomedii Rabín, kněz a krásná blondýna :)). Co se scénáře týče, je podle mého názoru dost naivní. Ve skutečnosti se lidé, nemající dost inteligence na to, aby alespoň pochybovali o svém nesmyslném pocitu nadřazenosti, nemění ze dne na den. Každopádně jde o silný snímek, který nutí diváka se zamyslet.

Kdo se bojí Virginie Woolfové

2. července 2009 v 12:11 | krtek |  Divadlo
Edward Franklin Albee

Postavy:
Martha (Marta)
Georg (Jiří)
Nick (Nick)
Honey (Drahunka)

Název hry (v originále Who´s afraid of Virginia Woolf?) je parodií na píseň "Who's Afraid of the Big Bad Wolf?" z animovaného filmu Walta Disneye Tři malá prasátka. Nápad takto svou hru pojmenovat dostal Albee, když uviděl název této písně načmáraný na zrcadle v baru.

Kdo se bojí Virginie Woolfové? je příběh stárnoucího profesora a jeho ženy (dcery rektora), kteří si prostřednictvím virtuálního světa a virtuálních příběhů dokážou ubližovat s obrovským gustem a razancí (pravděpodobně proto, aby si dokázali, že ještě žijí). Současně se odvíjí vztah mladší dvojice, která stojí téměř na počátku jak vztahu, tak kariéry, a na rozdíl od starších ještě má zábrany - "předstírá" nejen ostatním, ale i sobě nejrůznější iluze o životě.

V pořadí druhá hra Edwarda F. Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové? byla poprvé uvedena na Broadwayi 13. října 1962 a úspěch, který okamžitě zaznamenala, nereflektoval pouze její umělecké kvality, ale měl i pikantní příchuť skandálu. Dnes, kdy diváka na plátně, ani na obrazovce už nemůže šokovat takřka nic, si lze jen těžko představit rozruch, jaký Albee vyvolal jak svým slovníkem, tak emocionální brutalitou hry, jež byly zvláště působivé v době doznívajícího poválečného optimismu, kdy Spojené státy stále ještě bezelstně (či pokrytecky) věřily v "americký sen".

A právě tento autor svým dramatem rafinovaně a bolestivě ne relativizuje, ale přímo cupuje na kusy a předjímá tak cynismus a skepsi let, která měla teprve přijít. Příběh jedné noční manželské vivisekce je sice dobově podmíněn, jeho hodnota daný kontext ale dalece přesahuje, neboť reflektuje především všeplatné civilizační úzkosti a existenciální rozměr mezilidských vztahů.

První uvedení hry na Brodwayi režíroval Alan Schneider (režisér filmového i divadelního zpracování Čekání na Godota).

1. obsazení:
Uta Hagen (Martha)
Arthur Hill (Georg)
Melinda Dillon (Honey)
Georg Glizzard (Nick)

Druhé uvedení na Brodwayi roku 1976 zrežíroval Edward F. Albee sám.

2. obsazení:
Colleen Dewhurst (Martha)
Ben Gazzara (Georg)
Maureen Anderman (Honey)
Richard Kelton (Nick)

Potřetí byla na Brodway hra uvedena už roku 2005 v režii Anthonyho Page.

V posledních letech hru uvedlo několik českých divadel (např. Divadlo na Vinohradech a Švandovo divadlo na Smíchově v obsazení: Hana Maciuchová, Ladislav Frej, Simona Postlerová a Jiří Dvořák.

Podle předlohy Edwarda F. Albeeho byl v roce 1966 natočen i film v režii Mika Nicholse. Hlavní postavy ztvárnili Elizabeth Taylor, Richard Burton, Georg Segal a Sandy Dennis.

Marian

2. července 2009 v 10:07 | krtek |  Filmy
Drama
Česko / Francie, 1996, 109 min

Režie: Petr Václav
Hrají: Radek Holub, Jaroslava Vysloužilová, Claudia Vašeková

Český Lev 4 nominace: Režie, Kamera, Střih, Scénář

Ač film naráží na romskou problematiku za minulého režimu, musím se ptát, z koho z nás by se po odebrání rodičům, tvrdé výchově bez kapky citu, individuálního jednání, porozumění, či čehokoli, co by alespoň náznakem připomínalo mateřskou péči a vyrůstání mezi bandou starších, zkušenějších sígru, nestala stejná troska, která neví kam patří, jako z Mariána na konci filmu. Proces resocializace měl v tomto případě, a jistě ne jenom v něm, zcela opačné účinky. Ale neměl by na každého? Nevěřím, že se tato problematika týká pouze Romů, ale všech, se kterými bylo zacházeno hrubě a nedostali možnost osvojit si vzorce slušného chování. Nedělám si iluze o kultuře většinové romské komunity, co mě však mrzí je, že diskriminace a přesudky na obou stranách, stále ještě brání k lepší vzájemné komunikaci a porozumění.

Baader Meinhof Komplex

1. července 2009 v 22:34 | krtek |  Filmy
Drama / Akční / Krimi / Historický
Německo / Francie / Česko, 2008, 150 min

Režie: Uli Edel
Hrají: Martina Gedeck,Moritz Bleibtreu, Bruno Ganz, Hannah Herzsprung, Jan Josef Liefers, Alexandra Maria Lara, Heino Ferch, Nadja Uhl, Johanna Wokalek, Niels-Bruno Schmidt, Simon Licht, Sandra Borgmann, Stipe Erceq, Bernd Stegemenn, Tom Schilling, Hans Werner Meyer, Katharina Wackernaqel, Anna Thalbach, Jasmin Tabatabai, Gerald Alexander Held, Michal Gwisdek, Michael Schenk, Sunnyi Melles, Christian Blumel

66. Zlatý Glóbus za rok 2008 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Německo

Baader Meinhof Komplex je snímek, jehož kvalita lze hodnotit především z hlediska věrohodnosti, o které jsem prvně pochybovala, ale následně se o ní alespoň z části přesvědčila (pokud se tedy dá považovat německá wikipedie za věrohodnou). Přestože lehce postrádá nadhled, přinejmenším v první polovině má neuvěřitelný spád a dokáže diváka šokovat brutalitou a bezcitností postav, jež jsou členy poválečné teroristické skupiny RAF (Rote Armee Fraction), vzniklé jako reakce na policií krvavě potlačenou demonstraci proti americkému imperialismu. V druhé polovině se centrum dění přesouvá k dalším generacím skupiny, působících po uvěznění a následných sebevraždách jejích původních členů, které už zabíjejí mnohom více nevinných osob a mnohem brutálněji. Prvotní myšlenka (protestovat proti policejnímu státu, kterým se poválečné Německo stalo a americkému imperialismu podporovanému německou vládou) se kamsi vytrácí. Film na mě zapůsobil především jako zajímavě zpracované svědectví doby, ve které se lidé vzdávají svého lidství.